Francouzský buldoček chovatelská stanice Sen Vysočiny

o buldočcích

Povaha, vztah k lidem

Inteligentní, veselý, empatický. Snadno se učí. Veškeré situace řeší s jistou rozšafností. Buldočci bývají značně tvrdohlaví, zejména u dominantních psů-samců může tvrdohlavost hraničit až s umíněností. Štěňata jsou hravá a až ďábelsky živá; postupem věku se pejsek zklidní a v cca dvou letech je dokonale povahově vyzrálý. Ve své podstatě je dospělý francouzský buldoček kliďas, není snadné ho vydráždit, pokud se to však povede, dokáže být velmi vytrvalý a urputný.
Buldoček vždycky rád doprovází svého pána, na kterého bývá velice vázán, a kvůli tomu je schopen snášet i lecjaké nepohodlí. Je kdykoli připraven k zábavné hře, pokud však na nějaké řádění nemáme náladu, zklidní se, stáhne se do ústraní a zbytečně neobtěžuje. Jakmile mu však dáme najevo, že se bude něco dít, je ihned připraven. Má velkou schopnost vcítit se do nálady svého majitele. Mazlí se nejen feny, ale i psi, fyzický kontakt s člověkem milují.
Buldoček není nikdy k lidem agresivní, většinou je každý, kdo je ochoten s ním komunikovat, převálcován velkou buldoččí láskou. Přestože je schopen ohlídat byt i auto, které ho vozí, opatřit si buldočka hlavně kvůli hlídání není dobrý nápad. Jeho hlídání nikdy nejde do důsledků, prostě - nechá se „ukecat“.
Děti buldočci milují a platí to i naopak, je však třeba na hry dítě-pes dohlížet a tlumit případnou nevhodnou razanci ze strany rozjásaného psa i dítěte. Psa nikdy nenecháme rozverně dorážet na dítě, které si to z jakéhokoli důvodu nepřeje! Buldoček dokáže být ve svých láskyplných projevech poněkud prudký a občas i neodbytný. Je-li pes starý, mívá rád svůj klid a pohodlí a dětem se obvykle vyhýbá. Toto je třeba respektovat a nenechat dítě obtěžovat psa, který to nese s nelibostí.

o buldočcích

Temperament

I přes svou zavalitost a zdánlivou neohrabanost je čímsi mezi torpédem a gumovým míčem. Díky typické stavbě těla, kdy jsou zadní nohy delší než přední, velmi dobře skáče. Zdravému mladému psu nečiní potíže vyskočit z místa na kuchyňský stůl, což mu samozřejmě zásadně netrpíme!
Francouzský buldoček trochu déle dospívá (roční pes je ještě odrostlý puberťák) a temperamentní je až do vysokého věku. Dokáže bleskurychle a neúnavně běhat a kličkovat jak zajíc, takže i větší a zdánlivě rychlejší psy při psích hrách záhy umoří. Vzdejte se marné naděje, že svého psa v běhu chytíte. Co nezvládnete fyzicky, je nutné zvládnout kvalitní výchovou.
Zapomeňte na dobře míněné rady, že francouzský buldoček nepotřebuje pohyb. Buldočci jsou sice od přírody bonviváni, pohodlíčko mají rádi, ale bez náležitého vybláznění na alespoň jedné delší vycházce denně nebude váš pes šťastný. Dospělý, zcela vyvinutý buldoček, je schopen chodit s vámi po výletech, i 10 kilometrů ujde bez problémů. Pouze je nutné dbát na to, abychom psa fyzicky nezatěžovali v extrémním počasí, a to jak ve vedru, tak v mrazech. V horku se buldočkům hůře dýchá, což je dané stavbou jejich lebky - krátkým nosem. Pozor, mezní přetížení psa ve vedru může vést i k jeho úhynu! V silných mrazech a ve sněhu buldočkům zase namrzají málo osrstěné tlapy. Krátká srst na těle příliš neizoluje. Svižná procházka, kdy je pes stále v pohybu, je však více než žádoucí. Při silném ledovém větru nebo při teplotách nižších než -10°C je nutné psovi, který běžně žije v místnosti s teplotou nad +20°C obléknout psí svetřík. Buldoček ho obvykle bez problémů snáší a řádí venku stejně, jako kdyby byl „nahatý“.

o buldočcích

Výchova a výcvik

Francouzský buldoček je inteligentní, snadno a s chutí se učí. Je nejradši, když se mu majitel plně věnuje, práce ho baví. Je však nutné počítat s jeho tvrdohlavostí, takže zásadní vlastností jeho majitele při výchově a výcviku je důslednost a laskavost. Na jednou vysloveném povelu musí majitel trvat a neustoupit, dokud není proveden. Po uposlechnutí samozřejmě následuje velká pochvala, může být i malá odměnička, ale příliš na ni psa nezvykáme (osvědčily se například miničtvrtičky piškotů nebo malá granulka). S hrubostí u francouzského buldočka daleko nedojdeme - toto plemeno má vysoký práh bolestivosti, takže nějaké plácnutí pro něj nic neznamená, navíc ho nechápe. Při použití hrubé síly ztratíme vbrzku u svého psa kredit a vychováme z něj bázlivého neurotika. Zejména k fenkám, které jsou povahově trochu jemnější, je třeba i přes rozhodnost a důslednost přistupovat citlivě.
Malé štěně do půl roka pečlivě vychováváme: musí bezpodmínečně zvládnout přivolání, chůzi na vodítku a zcela základní povel: fuj nebo nesmíš. V raném věku mu snadno vštípíme i povel sedni, natrénujeme odložení. Důležitá je výchova k čistotnosti, která se nám někdy trochu protáhne, ale při správném přístupu je vždy nakonec úspěšná. Ze všeho nejpodstatnější je celková socializace - štěněti v tomto věku dopřejeme co nejvíce podnětů a informací. Naučíme ho nebát se v místech, kde je hodně lidí, v místech, kde je hodně psů; naučíme ho chovat se vzorně v autě, svezeme ho několikrát městskou hromadnou dopravou nebo vlakem. Prostě přesvědčíme svého buldočka, že toto vše je normální, že není třeba mít z toho strach a i když to pro psa není zrovna nejpříjemnější, žádný děs a hrůza to není, protože jsme stále s ním. Každý nepříjemný zážitek vždy nakonec završíme něčím příjemným.
Důsledně též dbáme na zákaz loudění u stolu, většina buldočků jsou zdatní jedlíci, ústupky v této oblasti uloží do paměti rychlostí blesku a budou nás s nimi obtěžovat celý život. Pokud vše zvládneme na jedničku, máme do roka způsobně vychované štěně. Co vštípíme svému štěněti do půl roku, to už mu nikdo nevezme. Vštípíme-li mu zlozvyky (naučí se je rádo a rychle, protože jsou většinou příjemné), budeme se s nimi potýkat nepoměrně déle při jejich odnaučování a bude nás to stát spoustu nervů.
Klasický služební výcvik vedený oficiálními sportovně-kynologickými organizacemi není pro francouzského buldočka vhodný, je postaven přímo pro služební plemena. Nicméně i přesto je buldoček schopen složit běžné základní zkoušky z poslušnosti, pokud k němu přistupujeme nejen s profesionalitou, ale též s výše zmiňovanou laskavostí. Známe i buldočka, který složit i zkoušky z obrany, ale nepatří to k jejich přirozenosti a francouzský buldoček s tímto druhem výcviku je rarita. S cíleným výcvikem začínáme nejdříve po dovršeném roce věku, kdy už náš pes prošel domácí výchovou a chová se způsobně, ještě lepší je počkat ještě o půlrok déle. S buldočky klidnými a vyrovnanými lze složit i canisterapeutické zkoušky, k tomuto výcviku by ale bylo vhodné přistoupit až se zcela vyzrálým zvířetem, tj. cca ve dvou letech, protože „zaměstnání“ psího terapeuta je pro psychiku psa velmi náročné.
Je třeba též neopomenout výstavní výcvik - s nácvikem výstavního postoje začínáme už od útlého věku štěňátka, stačí jen na pár vteřin. Pokud nemáte zkušenosti, rozhodně se obraťte s žádostí o radu na zkušené vystavovatele a chovatele. Štěně výstavně vedené je schopno krásně se předvádět již v šesti měsících. Nic se ale nesmí přehánět, pes musí všechno brát jako zábavnou hru a nesmí být nikdy přetěžován, jinak si výcvik znechutí.

o buldočcích o buldočcích

Vztah k dalším psům a jiným zvířatům

Francouzský buldoček se cítí být velkým psem, k ostatním psům se většinou chová vyrovnaně a čitelně. Obzvlášť sebevědomí jedinci mohou být poněkud dominantní, což s citem korigujeme. Vztah pes-fena je obvykle bezproblémový.
Co se týče ostatních zvířat, musíme mít na paměti původní „profesi“ francouzského buldočka, tj. zdatného lovce hlodavců. Je-li správně veden od útlého věku, dokáže zvyknout na přátelství například s morčetem, obezřetnost je však na místě. Nikdy není dobré nechávat je spolu bez dozoru. Soužití s kočkami probíhá obvykle bez větších problémů. Tento vztah, kdy pes se začne chovat trochu jako kočka a naopak, přitom dohromady spolu tvoří velmi sehranou dvojku, může být zdrojem obveselení celé domácnosti. Při prvním seznamování je však třeba, aby vše probíhalo v poklidu a bez nucení. Obecně je vhodnější přivést kotě do rodiny se psem nežli psa ke kočce, není to však nutným pravidlem.

autor: paní Jarošová, s laskavým svolením Klubu francouzských buldočků Praha

FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRETARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert I - 6530 Thuin (Belgique)
F.C.I. Standard č. 101 / 9.1.2003 / F

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK
(Bouledogue Français)

Země původu: Francie
Použití: společenský, hlídací a doprovodný pes.
Klasifikace FCI: Skupina 9 Společenští a doprovodní psi. Sekce 11 malí dogovití psi. Bez pracovní zkoušky.
Krátký historický přehled: Jako všechny dogy pochází také francouzský buldoček pravděpodobně z Molossů z Epiru a z římského císařství. Je příbuzný s předky buldoka z Velké Britanie, s alanskými středověkými psy a s velkými a malými dogami francouzskými. Francouzští buldočci, jak je dnes známe, jsou výsledkem různých křížení, která prováděli zkušení chovatelé v letech 1880 v dělnických čtvrtích Paříže. Svého času pes nosičů břemen v pařížské centrální tržnici, pes řezníků a kočích, se díky své výjimečné tělesné stavbě a povaze dokázal rychle probojovat do lepší společnosti a podmanit si svět umělců. Tak se rychle rozšiřoval. První klub pro toto plemeno byl založen v Paříži roku 1880. První plemenná kniha je datována od roku 1885 a první standard byl sestaven v roce 1898, v roce, ve kterém uznala Société Centrale Canine francouzského buldočka jako plemeno. První pes tohoto plemene byl vystavován již v roce 1887. Standard byl pozměněn v letech 1931-32 a 1948, nově přepracován byl v roce 1986 pány H. F. Renantem a R. Triquetem (zveřejněno v FCI v roce 1987), pak byl ještě v roce 1994 znovu zkoncipován výborem francouzského klubu pro francouzské buldočky (Club Bouledogue Français) ve spolupráci s R. Triquetem.
Celkový vzhled: Typický moloss malého formátu. I přes svoji malou velikost silný, v každém ohledu krátký a kompaktní, podsaditý pes s krátkou srstí, krátkým tuponosým obličejem, vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem. Musí působit dojmem živého, bystrého, velmi svalnatého zvířete, kompaktní struktury a solidní stavby kostry.
Chování / charakter (povaha): Družný, veselý, hravý, sportovní, bystrý. Obzvlášť milý ve styku se svými majiteli a s dětmi.

HLAVA: Hlava musí být velmi silná, široká a kvadratická. Kůže, která ji pokrývá, tvoří skoro symetrické záhyby a vrásky. Hlava buldočka se vyznačuje vtaženou oblastí horní čelistí a nosu. Lebka je o to širší, oč ztratila na délce.
Mozkovna (lebka): Horní partie lebky široká, téměř plochá, se silně klenutým čelem. Vystupující nadočnicové oblouky jsou rozděleny rýhou, která je obzvlášť vyvinutá mezi očima. Rýha nesmí pokračovat na čele. Týlní hrbol velmi málo vyvinutý.
Stop: Velmi silně vyjádřen.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: široká, velmi krátká, ohrnutá. Nosní dírky jsou dobře otevřené a souměrné, šikmo dozadu směrované. Sklon nosních dírek a ohrnutého nosu („pršáček“) musí však dovolit normální dýchání nosem.
Hřbet nosu: Velmi krátký, široký; jsou na něm soustředně symetrické vrásky, které sbíhají dolů na horní pysk (délka: 1/6 celkové délky hlavy).
Pysky: Silné, trochu visící a černé. Horní pysk se setkává s pyskem dolním uprostřed a úplně zakrývá zuby, které nikdy nesmí být vidět. Horní pysk je v profilu spadající a zaoblený. Jazyk nikdy nesmí být vidět.
Čelisti: Široké, kvadratické, silné. Spodní čelist probíhá širokým obloukem a končí před horní čelistí. Při zavřené tlamě je předsunutí spodní čelisti (předkus) zmírněno tím, že průběh křídel spodní čelisti je zahnutý. Tento ohnutý tvar je nutný, aby se zabránilo příliš silnému předsunutí dolní čelisti.
Zuby: Řezáky dolní čelisti nesmějí v žádném případě stát za řezáky horními. Spodní oblouk zubů je zaoblený. Čelisti nesmějí být stranově posunuty ani stočeny do stran. Vzdálenost mezi horním a dolním obloukem řezáků nelze přesně stanovit. Rozhodující podmínkou je, aby horní pysk a dolní pysk na sebe doléhaly tak, aby úplně překrývaly zuby.
Líce: Svalstvo tváří je dobře vyvinuté, ale nevystupuje.
Oči: bystrý výraz: hluboko posazené oko dosti daleko od nosní houby a především od uší; tmavé barvy, poměrně velké, krásně kulaté, lehce vystupující a bez jakékoliv stopy po bělmu, když se zvíře dívá dopředu. Okraj víček musí být černý.
Uši: Středně velké, u kořene široké a na špičce zaoblené. Posazené vysoko na hlavě, ale ne těsně u sebe. Neseny vzpřímené. Boltec je otevřen dopředu. Kůže musí být tenká a na dotyk měkká.

KRK: Krátký, lehce klenutý, bez laloku.

TRUP:
Horní línie z profilu: Horní linie stoupá stále až po bederní krajinu a potom rychle klesá k ocasu. Příčinou tohoto tvaru, který je velmi žádoucí, jsou krátká bedra.
Hřbet: Široký a svalnatý.
Bedra: Krátká a široká.
Záď: Šikmá.
Hruď: Válcovitá a velmi hluboká. Žebra jsou sudovitá, silně zaoblená.
Předhrudí: Široce otevřené.
Spodní línie z profilu a břicho: Vtažené, ale ne jako u chrta.

o buldočcích o buldočcích

OCAS: Krátký, na zádi hluboko nasazený, přiléhající k hýždím, v nasazení široký. Přirozeně zalomený nebo zauzlený; ke konci se zužující. I při pohybu musí zůstat pod horizontálou. Je přípustný relativně dlouhý ocas (ale ne sahající až k hlezennímu kloubu), zužující se zalomený ocas je přípustný, ale ne žádoucí.

KONČETINY:
Hrudní končetiny: Končetiny rovné a svislé jak při pohledu ze strany tak zepředu.
Plece: Krátké, silné. Vystupující, pevné svalstvo.
Nadloktí: Krátké.
Loket: Bezpodmínečně přiléhá k tělu.
Předloktí: Krátké, dobře odsazené, rovné a svalnaté.
Zápěstí a přední nadprstí: Silné a krátké.
Pánevní končetiny: Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté. Jsou trochu delší než hrudní končetiny a zvyšují tím zadní část těla. Jak při pohledu ze strany tak i zezadu jsou rovné a svislé.
Stehna: Svalnatá, pevná, nepříliš zaoblená.
Hlezno: Skutečně hluboko posazené, ne přehnaně zaúhlené, především však také ne příliš strmé.
Nárt: Silný a krátký. Buldoček nesmí mít od narození žádné paspárky.
Tlapy: Přední tlapky jsou kulaté, malé, tzv.”kočičí”. Dobrý styk se zemí, lehce vytočené. Prsty jsou velmi kompaktní, drápy krátké, silné a dobře odsazené. Polštářky jsou tvrdé, silné a černé. U žíhaných psů musí být drápy černé. U barvy „caille“ = křepelka (plavá žíhaná se střední bílou strakatostí) a „fauve“ = plavá (plavá se střední nebo převládající bílou strakatostí) jsou upřednostňovány tmavé drápy, ale světlé se nepostihují.

CHODY: Průběh pohybu je volný, končetiny se pohybují souběžně se středovou rovinou těla.

OSRSTĚNÍ:
Srst:: Krásná, hustá, lesklá a měkká krátká srst.
Barva: Rovnoměrně plavá, žíhaná nebo nežíhaná nebo s omezenou strakatostí. Plavá žíhaná nebo nežíhaná se střední nebo převládající strakatostí.
Všechny odstíny plavé barvy jsou přípustné, od červené až po barvu bílé kávy. Úplně bílí psi se přiřazují k barvě plavé žíhané s převládající strakatostí. Pokud má pes velmi tmavou nosní houbu a tmavé oči s tmavými okraji víček, pak lze u obzvlášť krásných exemplářů výjimečně tolerovat jistou depigmentaci obličeje.

VELIKOST A HMOTNOST: U buldočka v dobrém stavu nesmí být hmotnost menší než 8 kg a nesmí přesahovat 14 kg, přičemž velikost je úměrná k hmotnosti.

Tvorba www stránek pro chovatele, grafické návrhy, focení psů, vizitky, focení psích výstav, reklamní grafiky pro krycí psy a vrhy, grafika pro vrh štěňat

 VISITS